Studánková víla a kouzelník Osmóza
V jednom lese byla studánka, ze které tekl malinký pramínek do potůčku. Ten se vléval do velkého potoka, který zásoboval vodou celý les a sousední louku. Stromy si braly vodu svými kořeny, zvířátka chodila k potůčku na kraji lesa, kde tvořil velkou mělkou zákrutu. Tomu místo se říká dodnes „napajedlo“.
Nad lesem měl velké pole lakomý sedlák. Aby měl velkou úrodu, tak na pole často stříkal jedovatou chemií. Aby se rostliny chemii ubránily, tak byly nuceny více růst, aby je postřiky nezabily. Otrávená voda se pomalu vsakovala do země tam se spojila v jeden pramínek, který pokračoval rovnou do studánky. A z ní samozřejmě do potoka. Zvířátkům voda přestala chutnat. Dokonce jim bolelo bříško, a malá zvířátka jako veverky a plšíci dokonce velmi stonala.
Všem bylo jasné, že pokud to tak bude pokračovat dál, tak umřou. Nad lesem kroužili supové a havrani a čekali na tu smutnou událost, ze které budou mít královskou hostinu.
Na to se nemohla dívat liška, a běžela ke studánce a volala na Studánkovou vílu, která se o studánku starala. Víla neodpovídala, ležela polomrtvá pod keřem u studánky. „Pro pána Jána…“ zahořekovala liška a rozběhla se do nedaleké jeskyně, kde sídlil čaroděj Osmóza. Ten jediný mohl studánce pomoci.
A taky že ano. Osmóza vyčaroval kouzelnou čistící krabičku, do které nehal téci jedovatý pramínek, aby z krabičky do studánky tekla už krásná křišťálová doba. Od té doby si lidé sami vyrábějí podobné kouzelné krabičky, které dělají ze špinavé vody vodu studánkovou. Na počest čaroděje říkají krabičkám „Osmóza“ a křišťálové vodě, která z ní teče někdy říkají voda osmotická. A jednu takovou krabičku čaroděj přinesl i do Krumlíku. Přijďte ji ochutnat.
autorka obrázku: Lucie Gelemová
